Klimatizovaným minivanem vyjíždíme spolu s dalšími turisty a ukecanou Italkou, se kterou v ještě vtipkujeme na téma koronavirus, do Vang Viengu . Kromě turistických minivanů tím směrem žádný autobus nejezdí. Laosané se přepravují na motorkách. Bágly nám hodí nahoru na střechu a zakryjí plachtou. Na střeše se dá převážet i skútr za poplatek cca 20 USD. Cesta je překvapivě rozbitá a většinu času nezpevněná. Poměrně dlouho projíždíme aglomerací Vientianu, která se soustředí výhradně okolo hlavní cesty. Je zde k vidění dokonce několik menších továren v čínském vlastnictví a pár větších skladů s podivným zbožím (hlavně stavebním materiálem) a jedna solární elektrárna. Dále po cestě zahlídneme vodní plochu s pěknou tyrkysovou vodou, nejedná se však o přehradu Nam Ngum , která je největší v Laosu. Podél cesty se táhne stavba moderní železnice, stavěná na dluh Čínou, jak jsem zmiňoval v předchozím článku . Více informací o tomt...
Putování životem a světem. Vtipně o tom, co tě může potkat na cestách. Situace, tipy a zážitky. Prostě jenom zase další blog o cestování.