V roce 2016 jsme bez větší přípravy a výbavy podnikli cestu s Richiem a Vaškem z Brna do Salzburku (760 km, 9 dní), kdy jsme projeli oblast Solné komory. Svoboda a volnost na kole mě bavila natolik, že jsem hned věděl, že dálkové cyklistice se budu věnovat i v budoucnu. Po třech letech v roce 2019 jsme se konečně zase domluvili a realizujeme dokonalou cestu z Innsbrucku do Pisy (800 km, 10 dní), kde jsme projeli Švýcarské Alpy, Milán, Janov, Apeniny a Ligurské pobřeží (Cinque Terre, Portofino, Pisa). Letošní plán projet Portugalsko, nebo Azurové pobřeží nevyjde kvůli Covidu. Chceme k moři, tak jedem do Chorvatska. Destinace vyřešena, Richardovo kolo ne. Kolo táty jeho bývalé přítelkyně musel vrátit. Asi 25 let staré kolo mýho strejdy, na kterém 20 let nikdo nejel, a které jsem náhodou objevil u Richarda v garáži, zavrhujeme rovnou. Richardovo staré kolo, k...
Klimatizovaným minivanem vyjíždíme spolu s dalšími turisty a ukecanou Italkou, se kterou v ještě vtipkujeme na téma koronavirus, do Vang Viengu . Kromě turistických minivanů tím směrem žádný autobus nejezdí. Laosané se přepravují na motorkách. Bágly nám hodí nahoru na střechu a zakryjí plachtou. Na střeše se dá převážet i skútr za poplatek cca 20 USD. Cesta je překvapivě rozbitá a většinu času nezpevněná. Poměrně dlouho projíždíme aglomerací Vientianu, která se soustředí výhradně okolo hlavní cesty. Je zde k vidění dokonce několik menších továren v čínském vlastnictví a pár větších skladů s podivným zbožím (hlavně stavebním materiálem) a jedna solární elektrárna. Dále po cestě zahlídneme vodní plochu s pěknou tyrkysovou vodou, nejedná se však o přehradu Nam Ngum , která je největší v Laosu. Podél cesty se táhne stavba moderní železnice, stavěná na dluh Čínou, jak jsem zmiňoval v předchozím článku . Více informací o tomt...